Kdo by se nebál draka?!

Fouká, vítr ohýbá špičky smrků za oknem, mraky letí nízko, viditelnost na mnoho kilometrů. Dám si vajíčka k snídani, potom kafíčko s drobnou sladkostí (štola od Zuzi, báječná, když se namočí do kafe nebo čaje). Hraje ʃɪˈneɪd oʊˈkɒnɚ. Na kostele 11 hodin. Výhled z okna mám takovej, jako jsou obrazy Marka Rothko.


Když si lehnu na koberec vidím jenom modrou v růžovém rámečku. Když si nelehnu, vidím vrcholky smrků, když si je odmyslím, koukám přímo na velký svah. Ten kopec ztratil někde třetí rozměr a proto vypadá jako papírová tapeta. Je napůl zoraný. Hnědá jako čokoláda, vedle pole suché trávy. V zimě jsem tam vylezla, brodila se po kolena sněhem a nahoře byl drak. Když jsem se k němu blížila, udělal nade mnou schválně několik kruhů, vítr se ho bál a kňučel jako štěňátko. Kdo by se nebál draka?!



Já!

Donkey

Já, kdybych byla malíř, tak bych ty barvy venku nakreslila. Tu hnědou a sníh a jinou hnědou a špinavou hnědou a hnědou jako dřevo a hnědou jako suchou trávu. Ale protože nejsem malíř, tak se ty barvy jenom vpíjí do mých očí. A tam zůstávají.

23. A když uzřela oslice anděla Hospodinova, an stojí na cestě, a meč jeho vytržený v ruce jeho, uhnula se s cesty, a šla polem. I bil ji Balím, aby ji navedl zase na cestu.
24. A anděl Hospodinův stál na stezce u vinice mezi dvěma zídkami.
25. Viduci pak oslice anděla Hospodinova, přitiskla se ke zdi, přitřela také nohu Balámovi ke zdi; pročež opět bil ji.
26. Potom anděl Hospodinův šel dále, a stál v úzkém místě, kdež nebylo žádné cesty k uchýlení se na pravo neb na levo.
27. A viduci oslice anděla Hospodinova, padla pod Balámem; pročež rozhněval se velmi Balám, a bil oslici kyjem.
28. I otevřel Hospodin ústa oslice, a řekla Balámovi: Cožť jsem učinila, že již potřetí mne biješ?
29. Řekl Balám k oslici: To, že jsi mne v posměch uvedla. Ó bych měl meč v rukou, jistě bych tě již zabil.
30. Odpověděla oslice Balámovi: Zdaliž nejsem oslice tvá? Jezdíval jsi na mně, jak jsi mně dostal, až do dnes; zdaliž jsem kdy obyčej měla tak činiti tobě? Kterýž odpověděl: Nikdy.
31. V tom otevřel Hospodin oči Balámovy, i uzřel anděla Hospodinova, an stojí na cestě, maje meč dobytý v ruce své; a nakloniv hlavy, poklonu učinil na tvář svou.



NUMERI, 22
Nick Cave: A uzřela oslice anděla, Argo 2009, 290 str.


PS: Do Rakouska jedu ještě jednou příští týden. Tentokrát Korneuburg. Musím totiž prvně trefit tu správnou nemocnici...